4. března 2026
Z Charity Tábor
V Česku alkohol patří k běžné součásti života a mnozí si často ani neuvědomují, kolik ho vlastně konzumují a jak moc ovlivňuje jejich život. Kampaň Suchý únor je proto pro řadu lidí příležitostí vyzkoušet si, jaké to je jeden měsíc nepít – díky tomu se zastavit a zamyslet nad vlastním vztahem k alkoholu.
Pro někoho je to jen krátký experiment, pro jiné důležitý impuls ke změně. Po skončení měsíční výzvy se ale často ukáže, co lidem abstinence skutečně přinesla – a někdy i to, že vztah k alkoholu není tak bezproblémový, jak si mysleli.
Auritus – centrum adiktologických služeb Charity Tábor – nabízí lidem podporu a poradenství při řešení problémového pití i dalších závislostí. Cílem centra je pomáhat, naslouchat a nabídnout bezpečný prostor, kde se dá mluvit otevřeně a bez obav. Vedoucí centra Mgr. Marie Pellarová se s lidmi setkává osobně a radí, jak udělat první krok ke změně a hledat zdravější vztah k alkoholu.
Marie, letošní Suchý únor máme za sebou. Proč se podle tebe lidé do této výzvy zapojují a co je k tomu nejčastěji vede?
Často je to prostá zvědavost – lidé si chtějí vyzkoušet, jestli to dokážou. Někdy je k tomu motivuje parta přátel nebo kolegů, protože se do výzvy zapojí společně a vzájemně se podporují. Pro část lidí jsou důvodem také zdravotní benefity nebo snaha dát si po náročnějším období pauzu od alkoholu.
Suchý únor tak může být pro mnoho lidí první příležitostí se na své pití podívat trochu z odstupu.
Co si lidé během měsíce bez alkoholu nejčastěji uvědomí o sobě a o svém vztahu k pití?
V praxi se často opakuje jeden vzorec – lidé si své problémy s alkoholem dlouho nepřipouštějí. A právě díky podobné výzvě mohou zjistit, že to pro ně nebylo úplně jednoduché měsíc nepít, případně, že jim to přineslo něco pozitivního a mohli by z omezení alkoholu mít vlastně i nějaké benefity.
Samozřejmě jsou i lidé, kteří si dokážou dál namlouvat, že jsou „v pohodě“. A pak je tu skupina těch, kteří sice nemají pocit, že by měli velký problém, ale během abstinence zjistí, že je jim bez alkoholu vlastně lépe. Díky tomu pak třeba upraví své návyky nebo pijí méně.
Zároveň se setkáváme i s lidmi, kteří celý měsíc spíš jen odpočítávají dny, kdy už si zase budou moct dát skleničku. To, že měsíc vydrželi, pak berou jako důkaz, že žádný problém nemají. Ve skutečnosti to ale nemusí být tak jednoduché a víme, že připustit si problém s užíváním čehokoliv je velmi obtížné a lidé dokáží sami sobě nalhávat, že jsou vlastně v pořádku, nebo že jsou na tom jiní mnohem hůř.
Jak mohou lidé po skončení Suchého února poznat, že jejich vztah k alkoholu může být rizikový?
Měsíc abstinence je vlastně takový test. Pokud bylo pro někoho náročné udržení abstinence, je to signál, že jeho pití už možná spadá do rizikového či problémového užívání.
Varovné signály se obvykle objevují ve třech oblastech.
1. Fyzické příznaky při abstinenci
Pokud tělo reaguje na vynechání alkoholu nepříjemnými reakcemi, může to naznačovat vznikající závislost. Patří mezi ně například:
- třes rukou, pocení nebo nevolnost,
- poruchy spánku, nespavost či noční neklid,
- zvýšená úzkost, podrážděnost nebo napětí.
2. Psychické příznaky a silná chuť na alkohol
Rizikovým signálem je také to, když člověk na alkohol často myslí nebo má pocit, že bez něj nedokáže relaxovat nebo zvládat stres. Typické je například:
- silné bažení po alkoholu,
- pocit, že alkohol je nutný ke zvládnutí běžného dne,
- zhoršená nálada nebo nervozita bez alkoholu.
3. Změny v chování
Problém může naznačovat i to, jak člověk reagoval na samotnou výzvu nepít:
- neschopnost dodržet měsíc abstinence,
- hledání výmluv, proč si „jen dnes“ dát skleničku,
- pocit, že bez alkoholu je obtížné zvládat práci, vztahy nebo každodenní situace.
Pokud se během měsíce abstinence objevily výrazné abstinenční příznaky nebo bylo téměř nemožné výzvu zvládnout, je dobré zvážit konzultaci s odborníkem – například adiktologem nebo psychologem. Smyslem kampaně totiž není výkon, ale především zamyšlení nad vlastním vztahem k alkoholu.
Co může následovat po Suchém únoru? Jak může Auritus pomoct lidem, kteří zjistí, že by chtěli svůj vztah k alkoholu změnit?
Auritus se skládá ze tří sociálních služeb. Pro lidi, kteří chtějí změnit svůj způsob užívání alkoholu nebo jiných návykových látek, slouží klíčová především Adiktologická poradna.
Když k nám někdo přijde, nejdříve zjišťujeme, jestli přichází z vlastního rozhodnutí, nebo například pod tlakem rodiny či okolí. To totiž hodně ovlivňuje, na čem můžeme společně pracovat.
Pak se společně díváme na to, jak na tom člověk s užíváním je, jaké zkušenosti už má s různými způsoby řešení a co by pro něj mohlo být reálně užitečné. Někdy doporučujeme například ústavní léčbu, jindy se domluvíme na ambulantním docházení.
Ještě bych zdůraznila, že naše služby jsou anonymní a bezplatné. Klienti nám nemusí ani sdělovat osobní údaje, jen je potřeba dodržovat základní pravidla služby.
Pokud by si někdo chtěl podobnou výzvu zkusit i mimo únor, máš nějaké praktické tipy, jak na to?
Určitě je dobré mít na začátku jasnou a pozitivní motivaci. Pomáhá také jít do toho s někým dalším – s partnerem, kamarádem nebo kolegou, který má podobný cíl.
Naopak doporučuji vyhýbat se lidem, kteří takovou snahu shazují nebo se snaží člověka odradit.
Důležité je také nezanechat po alkoholu prázdné místo. Je dobré ten čas zaplnit něčím smysluplným a příjemným – sportem, koníčky nebo aktivitami, na které dřív nezbýval prostor.
Také je podstatné si všímat toho, co člověk získává – třeba kvalitnější spánek, více energie nebo lepší náladu. Pomáhá o tom mluvit s lidmi, kteří dotyčného podporují.
A pokud někdo zjistí, že má s alkoholem větší problém nebo to slyší i od svého okolí, může se kdykoli obrátit na odborníky – ať už na naši organizaci, nebo jinou službu. Konzultace je prvním krokem k pochopení našeho vztahu k alkoholu a k jeho změně.
Bc. Jana Woldřichová
koordinátorka dobrovolníků DC, koordinátorka TKS, pracovnice PR
Tel.: 734 560 539 E-mail: 58AkOgedZkvmY~l7VX~DR0ejT-uk87j7T-M
