Tak jsem patologický hráč nebo ne?

Podívat se na vlastní problém skutečně nezaujatě a nestranně je velmi obtížné. Objektivní nebývá někdy ani pohled jiných lidí, už proto, že nemusí patologickému hráči rozumět a mít k dispozici veškeré potřebné informace. Přesto vám mohu pomoci odpovědět na otázku v nadpisu této kapitoly. Výsledky následujících testů nemusíte nikomu ukazovat, slouží pro vaši informaci. Pokud skutečně chcete vědět, jak na tom jste, vyplňte, prosím dotazník pečlivě a pravdivě. První dotazník vznikl v organizaci Anonymních hráčů, o které se více dozvíte v další části knihy. Je poměrně jednoduchý a snadno se vyhodnocuje. Druhý dotazník pochází také ze Spojených států, vymysleli ho odborníci, kteří se zabývají léčbou patologických hráčů. Spíše pro odborníky jsem ho zařadil na konec knihy. Je o něco komplikovanější a můžete ho vynechat. Kromě toho vám nabízím definici patologického hráčství. Patologické hráčství uznala Americká psychiatrická asociace jako nemoc v roce 1980. U nás se diagnóza patologického hráčství oficiálně používá od 1. 1. 1994.

Patologické hráčství

Člověk je patologickým hráčem, jestliže se u něho:

• Během období nejméně jednoho roku vyskytnou dvě nebo více epizod hráčství.
• Tyto epizody nejsou pro jedince výnosné, ale opakují se přesto, že vyvolávají tíseň a narušují každodenní život.
• Jedinec popisuje silné puzení ke hře, které lze těžko ovládnout, a hovoří o tom, že není schopen silou vůle hře odolat.
• Jedinec je zaujat myšlenkami a představami hraní a okolností, které tuto činnost doprovázejí.

Patologické hazardní hráčství (pathological gambling) podle amerických psychiatrů

Diagnostická kritéria Americké psychiatrické asociace (DSM IV)

A. Trvající a opakující se nepřizpůsobivé chování ve vztahu k hazardní hře, jak ukazuje pět (nebo více) z následujících znaků:

• Zaměstnává se hazardní hrou (např. znovu prožívá minulé zážitky související s hazardní hrou, plánuje další hazardní hru, uvažuje o tom, jak si opatřovat prostředky k další hazardní hře).
• Aby docílil žádoucího vzrušení, musí zvyšovat množství peněz vkládaných do hazardní hry.
• Opakovaně a neúspěšně se pokoušel hazardní hru ovládat, redukovat nebo s ní přestat.
• Když se pokouší snížit hazardní hru nebo s ní přestává, cítí neklid a podrážděnost.
• Používá hazardní hru jako prostředek, jak uniknout problémům nebo mírnit dysforickou náladu (např. pocity bezmocnosti, viny, úzkosti, deprese).
• Po ztrátě peněz při hazardní hře se následujícího dne k hazardní hře vrací, aby je vyhrál nazpět.
• Lže příbuzným, terapeutovi nebo jiným lidem, aby tak zakryl rozsah svého zaujetí hazardní hrou.
• Dopustil se ilegálních činů jako padělání, podvodů, krádeží nebo zpronevěry kvůli hazardní hře.
• Ohrozil nebo ztratil kvůli hazardní hře signifikantní vztahy, zaměstnání, vzdělání nebo kariéru.
• Spoléhá na druhé, aby mu poskytovali finanční prostředky a mírnili tak zoufalou finanční situaci, do které se dostal kvůli hazardní hře.

B. Hazardní hraní nelze lépe vysvětlit manickou epizodou.

Dvě jednoduché otázky

Jako skríningový (tedy orientační) nástroj se dají použít následující dvě otázky:

• Cítil jste někdy potřebu vyhrávat více a více peněz?
• Musel jste někdy lidem, kteří jsou pro vás důležití, kvůli hazardní hře lhát?

Dvě kladné odpovědi pravděpodobně znamenají patologické hráčství. Podobně jako jiná skríningová vyšetření i tento nástroj spíše ukáže falešně negativní než falešně pozitivní výsledek.

Já věřím, že bych přestal hrát i sám, ale rodina je jiného mínění, jinak se cítím zdráv. (Osmnáctiletý trestně stíhaný patologický hráč, který prohrál v automatech asi 300 000 Kč)

Velmi prospěšný je dotazník organizace Gamblers Anonymous (Anonymní hazardní hráči), člověk si při jeho vyplňování uvědomí problémy, které mu hazardní hra působila, a dostává chuť je překonat.

Dotazník na patologické hráčství organizace Gamblers Anonymous

Odpovídejte prosím pouze "ano" nebo "ne", podle toho jestli je pravdivá odpověď bližší "ano" nebo "ne".

• Ztrácel jste často kvůli hře čas?
• Učinila hra váš život doma nešťastný?
• Poškodila hra vaši pověst?
• Cítil jste po hře výčitky svědomí?
• Hrál jste někdy proto, abyste získal peníze, jimiž byste zaplatil dluhy nebo vyřešil finanční těžkosti?
• Zmenšilo hraní vaši ctižádost a výkonnost?
• Když jste prohrál, měl jste pocit, že se musíte co nejdříve vrátit a vyhrát, co jste prohrál?
• Když jste vyhrál, měl jste silnou touhu se ke hře vrátit a vyhrát ještě víc?
• Hrál jste často tak dlouho, dokud jste neprohrál poslední peníze?
• Půjčil jste si někdy proto, abyste financoval hru?
• Prodal jste někdy něco, abyste financoval hru?
• Nechtělo se vám používat peníze ze hry pro normální účely?
• Způsobila hra to, že jste se nestaral o prospěch rodiny?
• Hrál jste někdy déle, než jste měl původně v úmyslu?
• Hrál jste někdy, abyste unikl trápení a starostem?
• Spáchal jste někdy, nebo jste někdy uvažoval o spáchání nezákonného činu, abyste financoval hru?
• Působí vám hra potíže se spaním?
• Vedly hádky, nespokojenost nebo zklamání k tomu, že se objevila touha hrát?
• Když se na vás usmálo štěstí, cítil jste touhu to oslavit pár hodinami hry?
• Uvažoval jste někdy o sebezničení v důsledku hry?

Spočítejte kladné odpovědi: 1-2-3-4-5-6-7-8-9-10-11-12-13-14-15-16-17-18-19-20Patologický hráč většinou odpoví kladně na 7 nebo více otázek.

Cesta do pekel a nazpátek

Naprosto netvrdím, že každý, kdo prohraje větší množství peněz, je patologický hráč. Nebyl jím mladík, který si přijel do Prahy něco koupit a který prohrál všechny peníze už v herně na nádraží. Když odcházel, nechápavě nahlas opakoval: "Je to možný, že sem takovej blbec?" Patologickým hráčem nebyl ani muž, který za jedinou noc prohrál několik set tisíc patřících jeho manželce podnikatelce, a pak se zhroutil. Hazardní hra se podobá alkoholu nebo drogám. Ty také působí spoustu problémů i lidem, kteří na nich závislí nejsou (působí například dopravní nehody, úrazy, jaterní onemocnění, duševní poruchy a otravy při předávkování). Podobně jako alkohol a drogy může vést i hazardní hra ke vzniku patologického návyku. Následující rozdělení dráhy patologického hráče do stadií nemoci a uzdravování pochází ze Spojených států, kde mají s touto problematikou dlouhodobé a rozsáhlé zkušenosti. Podobně v procesu uzdravování popisují americké prameny tři stadia.

Stadia rozvoje patologického hráčství

1. Stadium výher

Jako mnoho jiných problémů i patologická hra začíná nenápadně. Občasné hraní zprvu nepřináší větší problémy. Časté jsou fantazie o velké výhře. Neštěstím, které celý průběh podstatně urychluje, bývá velká výhra. Hráč touží výhru zopakovat, vyhrát ještě více. Má růžové představy a hýří optimismem, pro který nejsou důvody. Zvyšuje sázky a hraje častěji. Jestliže začínal hrát ve společnosti, přecházívá k osamělé hře. Často se chlubí, že vyhrál, i když to nemusí být pravda. Člověk, který se dostane do tohoto stadia, může buď svůj problém řešit a přestat hrát, nebo pokračovat do dalšího stadia, které je ještě horší.

2. Stadium prohrávání

V této fázi už většinou jde o patologické hráčství. Postižený myslí hlavně na hraní a s hrou nedokáže přestat. Dlouhá období prohrávání mohou být střídána pokusy hru regulovat nebo s ní přestat. Hru už často financuje z půjčených peněz. Své hraní skrývá před rodinou a blízkými lidmi. Začíná se chovat ke druhým bezohledně. Splácení dluhů odkládá a vypůjčuje si znovu větší částky peněz. Trpí zaměstnání. Hráč má na svou práci čím dál tím méně času a energie. V rodině se objevují vážné problémy. Rodinný život v této fázi je nešťastný. Člověk, který dospěl až sem, se stává neklidný, podrážděný a uzavřený. Zanedbává své zdraví. Přestává být schopen splácet dluhy. Může se snažit získávat peníze nezákonně. Člověk, který se dostane sem, může buď svůj problém řešit a přestat hrát, nebo pokračovat do ještě horšího stadia.

3. Stadium zoufalství

Pověst hráče je poškozena. Přichází soudní jednání, podmíněné nebo nepodmíněné tresty, odcizení od rodiny i přátel, osamělost. Stále více času tráví hráč hrou nebo fantaziemi o ní. Dále prohrává. Má tendenci obviňovat z odpovědnosti za své neštěstí druhé. Lituje se, propadá depresi a beznaději. Výčitky svědomí, bez konkrétních kroků ke změně, mu nijak nepomáhají. Spíše jeho stav zhoršují. Přichází panika. V této fázi se hráč může dopustit i závažnějších trestných činů. Typické jsou krádeže, zpronevěry, podvody. Rodiny se rozpadají. Většina hráčů v této fázi je už rozvedená. Někteří uvažují o sebevraždě nebo za sebou mají sebevražedné pokusy. Řada z nich se hroutí. Někteří se snaží unikat k alkoholu nebo jiným návykovým látkám. To jejich situaci ještě zhoršuje.

V době, kdy nehrají, sílí jejich neklid, podráždění. Jsou čím dál nešťastnější.

Jak dlouho to trvá?

Někoho možná napadne otázka, jak dlouho to trvá, než se člověk stane patologickým hráčem? Je to různé. Jeden až tři roky většinou bohatě postačují. U dospívajících a dětí bývá průběh ještě podstatně rychlejší. Někdy stačí několik týdnů nebo měsíců. Každý se nemusí dostat ze stadia výher až do stadia zoufalství. Čím dříve si hráč uvědomí nebezpečí a rozhodne se přestat se hrou, tím je to snazší a tím větší má naději, že se mu to podaří. Profesionální léčba může poctivou snahu o překonání problému podpořit a cestu ke zdravému způsobu života usnadnit.

Když jsem hrál po prvé, tak jsem vyhrál. Začalo se mi to líbit a tak jsem chodil hrát častěji. Ze začátku jen za malé částky a pak za velké. Někdy to vyšlo, ale většinou ne. Když už jsem prohrával dost peněz, hrál jsem dál a říkal jsem si, že teď už to musí vyjít, ale stejně to nevyšlo. (Patnáctiletý chlapec ve stadiu prohrávání, kterého přivedl otec pro opakované krádeže peněz doma i sousedům)

Zdroj: